26.6.2019
No, jak by řekla Lena Brauner "to je den". Dnes i zítra mám přehlídku pro jednu španělskou značku. Jejich firma sídlí mimo Madrid. Jede se tam víc jak hodinu metrem a autobusem a pak se ještě jde kus pěšky. Calltime (čas, kdy mám být na místě) je v 8 hodin ráno. Klient je ale naštěstí tak hodný, že mi nabídne svezení z Madridu autem. V 8 hodin mám tedy být u Burger Kingu, který mám 20 minut pěšky od baráku. Paráda. Budík nastavuji na 6:00, pak ale pro jistotu přidám 6:10 a 6:15, kdyby mě náhodou první neprobudil. To musí stačit, pomyslím si. Spát jdu brzy. K tomu, abych byla vyspaná a odpočatá potřebuji 8 hodin spánku. Jenomže jakmile mám brzy vstávat, můj mozek je jak šílený. I když jsem celkem unavená, ani po dvou hodinách v posteli ne a ne usnout. Do toho bydlím v bytě, který má okna do hlavní ulice. I přesto, že mám špunty v uších, slyším projíždějící auta. Šílím z toho zvuku, ale snažím se to ignorovat. Špunty zarazím hlouběji, přes hlavu hodím polštář a domlouvám mysli, aby se konečně zklidnila a nechala mě spát. Někdy po půlnoci konečně usínám a já si říkám, že k tomu, abych byla odpočatá stačí i 5 hodin.
Probouzí mě zvláštní pocit. Takový ten, když je něco špatně. Přes rolety vidím, že je venku světlo. Vyskočím z postele, na telefonu je za pět minut 8 hodin a 3 zmeškané budíky. A do háje, jak je to vůbec možné? Začnu se klepat, panikařím. Akorát mi přichází zpráva od klienta, že mám být na místě včas, protože bude náročný den. Chce se mi brečet nad mojí situací, ale nebrečím. Místo toho se třikrát hluboce nadechnu a vydechnu. Nikdo neumírá. Vše je v pořádku. Situace má řešení. Hlavně být v klidu. Píšu klientovi. Odpoví jen WTF (What the fuck - co to doprdele- překladů je více, vybírám ten slušnější). Posílám mu lokaci, omlouvám se, prosím ho o vyzvednutí. Přitom hážu věci do batohu a modlím se, aby byl tak hodný a přijel, protože taxika bych neměla ani jak zaplatit. Modlidby vyslyšeny. Za 5 minut nasedám do auta. Klient ani nepozdraví, ani se na mě nepodívá. No, to jsem to vymňoukla, pomyslím si. Ale v takových chvílích je nejdůležitější se pořádně omluvit. " I am so so sorry" ze mě vypadne asi třikrát. K tomu přidám příběh o autech, špuntech v uších a o tom, jak jsem nemohla usnout. Klient řekne OK. Paráda, je to na dobré cestě. Po pár minutách měním tón ze zoufalého na klidnější, přidávám úsměv a ptám se na to, co nás dnes čeká. Klient začne mluvit, chvilkama se usmívá. Na lokaci nabídnu pomoc při braní tašek. Klient se na mě usměje a řekne "Je odpuštěno."
Původně jsem chtěla psát o něčem jiném. I tohle byl důvod, proč jsem večer nemohla spát. V hlavě mám tolik věcí a témat, které chci předat, že jen přemýšlím, jakou formou to udělat. Ale dnešní ráno mě přivedlo k tomu, abych napsala o tom, jak se zachovat ve stresové situaci.
Všichni to známe. Máme někde být, ale nestíháme. Čím víc myslíme na to, že nestíháme, tím víc tento fakt potvrzujeme a dále nevědomě vytváříme další situace, které nás budou dále zdržovat.
Například. Ráno máte jet na schůzku. Máte vypadat hezky. A máte tam jet hromadnou dopravou. Den může začít tím, že neslyšíte budík jako v mém případě. Pokud se tím necháte rozhodit a začnete panikařit, stanou se další věci, které vás budou brzdit. Ve spěchu si můžete něčím zakydat halenku, kterou jste měla v plánu si vzít. Chcete si vzít jinou, ale musíte ji nejdříve vyžehlit. Pokud se neuklidníte, velmi pravděpodobně se může stát další věc, jako třeba, blbě nastavíte teplotu na žehličce a halenku si spálíte. Další slušné halenky už nemáte, takže začnete být zoufalá, vyhazujete oblečení ze skříně, hodíte na sebe slušnější triko a běžíte na autobus. Jste naštvaná, připadáte si ošklivá a na schůzku nepřipravená. Běžíte jak o život, plíce vás bolí. Vidíte autobus, ještě zrychlíte, jste skoro u něj, ale řidič zavře dveře a odjíždí bez vás.
Tak... V takových situacích jsem byla nespočetněkrát. Byly časy, kdy jsem nevěděla o tom, že vše, co se bude dít dál se odvíjí od přítomného okamžiku a od toho, jakou energii v tento moment vysílám ven. To co vysíláme, to také přijímáme. Negativní myšlení vytváří další negativní situace. Pokud se vám něco děje, ať už je to cokoliv, zkuste se zastavit, uklidněte svůj dech a myslete na to, že je vše v pořádku. Představte si, jak autobus stíháte. Může se stát, že nakonec na něj ještě budete čekat, protože má třeba zpoždění. To vy vše vytváříte. A kolem nás je nespočet možností realit téhle události. Je jen na nás, jak to dopadne.
Kdybych ráno zmatkovala, mohla bych vytvořit, že by pro mě klient nepřijel, já bych musela taxikem, mohla bych dostat pokutu od agentury za zpoždění a mohlo by se stát spoustu dalších věcí, na které raději ani nemyslet :)
Poznatek z cest číslo 3. je : V přítomném okamžiku tvoříme naší budoucnost. Je důležité být ve svém středu, klidně dýchat a pozitivně myslet. Pozitivní myšlení vytváří pozitivní situace.
No, jak by řekla Lena Brauner "to je den". Dnes i zítra mám přehlídku pro jednu španělskou značku. Jejich firma sídlí mimo Madrid. Jede se tam víc jak hodinu metrem a autobusem a pak se ještě jde kus pěšky. Calltime (čas, kdy mám být na místě) je v 8 hodin ráno. Klient je ale naštěstí tak hodný, že mi nabídne svezení z Madridu autem. V 8 hodin mám tedy být u Burger Kingu, který mám 20 minut pěšky od baráku. Paráda. Budík nastavuji na 6:00, pak ale pro jistotu přidám 6:10 a 6:15, kdyby mě náhodou první neprobudil. To musí stačit, pomyslím si. Spát jdu brzy. K tomu, abych byla vyspaná a odpočatá potřebuji 8 hodin spánku. Jenomže jakmile mám brzy vstávat, můj mozek je jak šílený. I když jsem celkem unavená, ani po dvou hodinách v posteli ne a ne usnout. Do toho bydlím v bytě, který má okna do hlavní ulice. I přesto, že mám špunty v uších, slyším projíždějící auta. Šílím z toho zvuku, ale snažím se to ignorovat. Špunty zarazím hlouběji, přes hlavu hodím polštář a domlouvám mysli, aby se konečně zklidnila a nechala mě spát. Někdy po půlnoci konečně usínám a já si říkám, že k tomu, abych byla odpočatá stačí i 5 hodin.
Probouzí mě zvláštní pocit. Takový ten, když je něco špatně. Přes rolety vidím, že je venku světlo. Vyskočím z postele, na telefonu je za pět minut 8 hodin a 3 zmeškané budíky. A do háje, jak je to vůbec možné? Začnu se klepat, panikařím. Akorát mi přichází zpráva od klienta, že mám být na místě včas, protože bude náročný den. Chce se mi brečet nad mojí situací, ale nebrečím. Místo toho se třikrát hluboce nadechnu a vydechnu. Nikdo neumírá. Vše je v pořádku. Situace má řešení. Hlavně být v klidu. Píšu klientovi. Odpoví jen WTF (What the fuck - co to doprdele- překladů je více, vybírám ten slušnější). Posílám mu lokaci, omlouvám se, prosím ho o vyzvednutí. Přitom hážu věci do batohu a modlím se, aby byl tak hodný a přijel, protože taxika bych neměla ani jak zaplatit. Modlidby vyslyšeny. Za 5 minut nasedám do auta. Klient ani nepozdraví, ani se na mě nepodívá. No, to jsem to vymňoukla, pomyslím si. Ale v takových chvílích je nejdůležitější se pořádně omluvit. " I am so so sorry" ze mě vypadne asi třikrát. K tomu přidám příběh o autech, špuntech v uších a o tom, jak jsem nemohla usnout. Klient řekne OK. Paráda, je to na dobré cestě. Po pár minutách měním tón ze zoufalého na klidnější, přidávám úsměv a ptám se na to, co nás dnes čeká. Klient začne mluvit, chvilkama se usmívá. Na lokaci nabídnu pomoc při braní tašek. Klient se na mě usměje a řekne "Je odpuštěno."
Původně jsem chtěla psát o něčem jiném. I tohle byl důvod, proč jsem večer nemohla spát. V hlavě mám tolik věcí a témat, které chci předat, že jen přemýšlím, jakou formou to udělat. Ale dnešní ráno mě přivedlo k tomu, abych napsala o tom, jak se zachovat ve stresové situaci.
Všichni to známe. Máme někde být, ale nestíháme. Čím víc myslíme na to, že nestíháme, tím víc tento fakt potvrzujeme a dále nevědomě vytváříme další situace, které nás budou dále zdržovat.
Například. Ráno máte jet na schůzku. Máte vypadat hezky. A máte tam jet hromadnou dopravou. Den může začít tím, že neslyšíte budík jako v mém případě. Pokud se tím necháte rozhodit a začnete panikařit, stanou se další věci, které vás budou brzdit. Ve spěchu si můžete něčím zakydat halenku, kterou jste měla v plánu si vzít. Chcete si vzít jinou, ale musíte ji nejdříve vyžehlit. Pokud se neuklidníte, velmi pravděpodobně se může stát další věc, jako třeba, blbě nastavíte teplotu na žehličce a halenku si spálíte. Další slušné halenky už nemáte, takže začnete být zoufalá, vyhazujete oblečení ze skříně, hodíte na sebe slušnější triko a běžíte na autobus. Jste naštvaná, připadáte si ošklivá a na schůzku nepřipravená. Běžíte jak o život, plíce vás bolí. Vidíte autobus, ještě zrychlíte, jste skoro u něj, ale řidič zavře dveře a odjíždí bez vás.
Tak... V takových situacích jsem byla nespočetněkrát. Byly časy, kdy jsem nevěděla o tom, že vše, co se bude dít dál se odvíjí od přítomného okamžiku a od toho, jakou energii v tento moment vysílám ven. To co vysíláme, to také přijímáme. Negativní myšlení vytváří další negativní situace. Pokud se vám něco děje, ať už je to cokoliv, zkuste se zastavit, uklidněte svůj dech a myslete na to, že je vše v pořádku. Představte si, jak autobus stíháte. Může se stát, že nakonec na něj ještě budete čekat, protože má třeba zpoždění. To vy vše vytváříte. A kolem nás je nespočet možností realit téhle události. Je jen na nás, jak to dopadne.
Bylo opravdu těžké, když jsem nevěděla, jak s tímto zacházet. Ti, co mě znají, ví, že jsem byla velký zmatkář a vše jsem prožívala. V mé práci se mi tyhle zkoušky stávaly poměrně často. Od doby, co si jsem vědoma, že to já vše vytvářím, dějí se opravdové zázraky. Ne vždy samozřejmě. Jsem teprve na začátku tohoto vědomého vytváření, a ne vždy se mi povede udržet klidnou hlavu. Stále také zápasím s mým starým nastavením mysli, které tady stále je a někdy mi ještě komplikuje život. Ale učím se a pozoruji situace. ve kterých se nacházím a potvrzuji, že je to pravda.
Kdybych ráno zmatkovala, mohla bych vytvořit, že by pro mě klient nepřijel, já bych musela taxikem, mohla bych dostat pokutu od agentury za zpoždění a mohlo by se stát spoustu dalších věcí, na které raději ani nemyslet :)
Poznatek z cest číslo 3. je : V přítomném okamžiku tvoříme naší budoucnost. Je důležité být ve svém středu, klidně dýchat a pozitivně myslet. Pozitivní myšlení vytváří pozitivní situace.
Komentáře
Okomentovat