19.11.21

Zdravím vás milí čtenáři. Dnešní článek je pro mě velmi komplikovaným tématem, ke kterému jsem se původně nechtěla vůbec vyjadřovat. Události však nabývají na takové intenzitě, že mi nakonec přišlo, abych se s vámi podělila o můj osobní pohled na věc. Článek je rozdělen na dvě části kvůli složitosti informací v jeho obsahu. Dnes přikládám první část. Přeji si, abyste chápali, že nejsem odpírač očkování a chápu každého, kdo se očkovat nechal. Zároveň však musím dbát na svůj vnitřní kompas, který mě v této situaci vede, a o kterém vím, že mě vždy vede správně.

Vzhledem k mému fungování jsem se již na začátku pandemie rozhodla, že situaci nebudu sledovat. Dlouho předtím, než se virus objevil, mi bylo sdělováno, že se začnou dít věci, které budou hodně špatné a velmi smutné. Spousta lidí bude muset z našeho světa odejít. Já se budu muset starat o svůj vnitřní klid a soustředit se na to nové, co v našem umírajícím světě vzniká a to dále rozvíjet společně s ostatními.

Tenkrát jsem si myslela, že se bude jednat převážně o přírodní katastrofy, které jsou s touto změnou také spojeny. Když se ale objevil Covid, pochopila jsem, že to on bude hlavní téma této doby. Je tomu víc jak rok a já se nepřestávám divit, kam nás tato doba tlačí. Ani po roce nejsem schopná říct, co je virus zač a proč je tady. Uvědomuji si ale, že může přinést něco nového. Svět se zastavil, aby se mohl podívat na to, co se v něm vlastně děje. Spousta z nás začíná prohlížet iluzi dnešního světa a čím déle tato krize trvá, tím více je viditelnější lež, které jsme se všichni stali součástí.

Důvod, proč píši tento článek je ten, že i přesto, že jsem do této chvíle zvládala vše celkem dodržovat, nyní v některých nařízeních nevidím žádný smysl. Jakž takž jsme zvládli jarní lockdown. Někteří z nás byli nuceni zastavit své podnikání, jiní museli odejít z práce, zavřelo se spoustu podniků, bylo nám odepřeno cestování a došlo k další spoustě omezení, které již od začátku nedávalo smysl, ale vzhledem k tomu, že nám bylo slíbeno, že to je opatření, které nám pomůže se brzy vrátit do normálu, vydrželi jsme.

A pak přišla záchrana. Vakcína, za kterou nikdo nebere zodpovědnost. Opět jsme uvěřili hlavám státu, kteří to s námi myslí dobře, že po vakcíně bude lépe. A tak se stalo, že se zdraví jedinci šli "dobrovolně" očkovat, aby byl klid. Ano... Tohle je silně znepokující fakt. Ať se zeptám kohokoliv, kdo šel udělat tečku za touto podivností, vždy mi řeknou, že na očkování nešli kvůli tomu, že by vakcíně věřili, ale kvůli tomu, aby měli klid. Přiznám se, že i já se rozhodla pro očkování kvůli tomu, že mě otravovalo dělat si test pokaždé, když mám vyjet do města. Vždy, když jsem k tomuto rozhodnutí dospěla, byla jsem ovšem téměř okamžitě zastavena vesmírem.

Jak už jsem řekla, musím brát ohled na mé fungování. Vypozorovala jsem, že pokaždé, když se blíží moment, kdy si mám udělat test, začnu mít během chvilky podobné příznaky, které se spojují s onou nemocí. Začnou mě štípat oči, mám pocit, že se mi hůře dýchá a mám pocit, že mám teplotu. Pokaždé si ale v hlavě opakuji, že jsem zdravá až do doby, kdy se na testu objeví jedna čárka a já s klidem, už opět bez příznaků, můžu vyrazit do města.

A tohle je první věc, nad kterou se zamýšlím. Když si uvědomím, co se mnou dělá vědomí, že si mám dělat test a jsem schopna si přivodit příznaky, tak co teprve lidé, kteří se tímto tématem obklopují každý den? Jak jistě víte, věřím, že naše mysl vytváří naši realitu. Také věřím, že existuje něco jako kolektivní vědomí, které vytváří vnější realitu. Pokud dokážu přetvářet svůj život, věřím, že dokážeme kolektivně vytvářet náš svět.

Celý život objevuji, jak vytvářet realitu. Jsou různé postupy a návody, jak co nejefektivněji vytvářet život, o kterém sníme. Tuhle sílu využívám především v mém životě, k mému dobru. Když se podívám na to, co dělá náš stát, nedokážu se ubránit názoru, že tihle lidé jsou velmi dobře obeznámeni s tím, jak pracuje lidská mysl a velmi obezřetně manipulují s lidmi. Z mého poznání mohu tvrdit, že tohle vědomé vytváření reality funguje nejlépe, když se držíme v těch nejvyšších úrovních našeho vědomí, čímž je energie lásky, míru, radosti, atd.

Naopak se velmi težko tvoří v energii strachu, smutku, zoufalství a viny. Pokud se ale nalézáte v těchto energiích, jste velmi lehce manipulovatelní. Asi nemusím zmiňovat, že náš svět se naskytá přesně v těch nejnižších energiích. Tím drží lidi v nevědomí. Využívají strachu lidí ze smrti. Když nezabere strach o náš vlastní život, začnou mluvit o našich blízkých. Přece si nevezmete na triko, že by kvůli vám, mohl zemřít třeba někdo z vaších nejbližších. 

Nejdříve tedy řeknou, naočkujte se, budete mít klid. A tak se lidi, v dobré víře, jdou očkovat. Jenomže sliby zůstávají nedodrženy. Vakcína se nezdá kvalitní a přichází druhé kolo očkování a pak ještě třetí. Ti, co se očkovali Johnsnem se již musí jít přeočkovat jiným druhem vakcíny, jelikož podle nejnovějších studií, není vakcína dostatečná. A tady bych se zastavila a zamyslela se. Proč by si proboha měl zdravý člověk v jednom roce nechat píchnout třikrát do těla něco, co není ověřené? O jak velký zásah do přirozené imunity člověka jde? A co bude dál?

Takže fajn, máme tady více jak polovinu očkovaných lidí. Podle slibů naší užasné vlády by mělo být vše lepší. Světe div se, není. Nakažených přibývá. Média ukazují prstem na neočkované. Opět využívají nejnižších energií. "Kvůli tobě, umírají lidi. Styď se. Ty za to můžeš, protože ses neočkoval. Budeš za to potrestán." Je otázka času, kdy se člověk nechá zlomit a podvolí se nečemu, čemu nevěří. Jenomže tady se opět zastavím. Protože stát by neměl lámat duši člověka. Ve svobodném světě nemůžeme nikoho nutit k něčemu, co je proti jeho přesvědčení. Podle mého názoru jde o hrubé porušení lidské svobody. 

-A tady bych se dnes zastavila a pokračovala zase zítra. Jak už jsem řekla, je to velmi citlivé téma, o kterém jsem si myslela, že se mu vyhnu. Nicméně jsem dnes dostala silný impuls, abych článek napsala.  Musím říct, že se píše sám. Opět cítím, jak mým tělem prochází zdrojová energie a já jsem jen jakýmsi prostředníkem. A zpráva pro nás všechny je:

"Nenechme se rozdělit."