6.7.2019
Poslední dny v Madridu. Tento týden byl celkem zajímavý. Měla jsem dvě přehlídky. Včerejší přehlídka se mi líbila moc. Byla to silent fashion show. To znamená, že všichni zúčastnění dostanou sluchátka a poslouchají hudbu ze sluchátek, zatímco v prostoru je jinak ticho.
Se sluchátkama mám zkušenosti z New Yorku. Jen s tím rozdílem, že se nejednalo o přehlídky, ale o silent párty. Vypadá to tak, že máte třeba tři různé DJs, kteří hrají ve stejnou dobu. Každý hraje jiný styl. Lidi tančí se sluchátkama, které mají tři různé barvy. Každý DJ hraje na jiném kanálu pod jinou barvou. Můžete tak libovolně přepínat. Je sranda pozorovat, jak každý tančí jinak. Spoustě lidem to přijde trapné, ale mě to přijde fajn. Můžete být venku a nikoho v okolí tím nerušíte. Každopádně je vtipné, když sluchátka sundáte.
Vtipná jsou i videa z přehlídky, kde můžete trochu slyšet brnkání na elektrickou kytaru a do toho zpěv zpěváka a cvakání foťáků ale jinak nic víc.
Šaty byly inspirované pávy. Vizážisti nám udělali fake tetování se vzorem páva, které jsem později sundávala celé odpoledne. Pávi byly i v areálu, kde se přehlídka konala. Jsou to nádherná zvířata.
Druhá přehlídka se konala předevčírem. Byla to přehlídka pro vysokoškoláky. Měli to hezké. Znovu jsem ale přemýšlela nad tím, že potřebuji změnu.
Stále dokola přemýšlím nad tím, jak to udělat, abych měla dostatek financí na to, abych mohla zrealizovat mé sny. Z modelingu přecházím k analogové fotografii. Je to vášeň, která se mě drží od puberty, ale které jsem se nikdy nevěnovala. Před třemi roky jsem si do deníčku napsala, že jsem fotograf. O rok později jsem letěla do Chile, kde jsem poznala skvělého fotografa, který mi půjčil nádherný starý Canon a já v ten moment propadla kouzlu filmové fotografie.
Tomas mi dal základní rady k tomu, jak foťák ovládat. Svůj Canon si pak opět vzal, ale poradil mi, že mám najít foťák, který půjde k mé osobnosti. Na bazaru jsem se zamilovala do mé Minolty, se kterou už dva roky cvakám momenty z mých cest. Momentálně mám kolem 20ti nevyvolaných roliček. Už ani nevím, co na nich je. Ale těším se, až si znovu připomenu nádherné okamžiky z posledních měsíců.
Do diáře jsem si i napsala, že pracuji s energií. V lednu v roce 2017, když jsem se konečně tak nějak opět postavila na své nohy, jsem vyrazila do Madridu, kde jsem poznala Gabi. Potkaly jsme se na práci, kde pracovala jako stylistka. Gabi mi vyprávěla o umění reiki. Hltala jsem vše, co řekla. Něco uvnitř mě chtělo vědět víc.
Jednoho rána mě vyzvedla a jely jsme do hor za Chiki.
Chiki byla starší žena, která také praktikovala reiki ale na vyšší úrovni. Sbalily jsme svačinu a vyrazily do hor. Cestou mi Gabi vyprávěla, že jsme na území, kde kdysi dávno žili druidové.
Bylo to tam opravdu pohádkově krásné a já byla zvědavá, co toto setkání přinese.
Po krátké meditaci se mě Gabi zeptala, jestli si chci nechat od Chiki vyčistit čakry. I když jsem pořádně něvěděla o co jde, bez váhání jsem přikývla. Chiki nejdříve začala s Gabi, takže jsem měla možnost tento proces léčení pozorovat na vlastní oči.
Ve svém životě věřím v určité věci. Ale nevěřím v ně stoprocentně až do chvíle, kdy je sama nezakusím na vlastní kůži. Čištění čaker bylo pro mě jednou z nejvíc opravdových věcí, které jsem kdy zažila. Od téhle chvíle jsem si čakry nechala čistit třikrát a pokaždé je to pro mě nový zážitek, po kterém se cítím uvolněná, mám dobrou náladu a ještě několik dní poté z toho čerpám.
Pro ty z vás, kdo neví, o čem je řeč, pokusím se aspoň trošku přiblížit co jsou čakry.
Čakry jsou energetická centra v našem těle, kterými proudí léčivá energie. V čakrách se ukládají všechny nepříjemné zkušenosti z našeho života. Pokud čakra nefunguje správně, může se stát, že se nahromaděná energie časem projeví jako bolest v určité části těla, nebo se může projevit v podobě chronické nemoci.
Proudí-li energie v čakrách správně, je dosaženo určiré frekvence, která člověka otevírá psychickým schopnostem a vyšším duchovním úrovním.
Doporučuji si o nich něco přečíst. Je velmi zajímavé, jak je vše propojeno.
Od poslední návštěvy Mexika jsem začala čistit čakry svým přátelům. Asi bych jen těžko dokázala popsat co všechno se v průběhu čištění děje.
Pokud by jste měli zájem, můžete napsat a domluvíme se na termínu.
Dalším snem je malba. Sen z dětství, který jsem si už myslela, že nadále není reálný. V posledních dvou letech ale opět maluji. Není to zatím nic výstavního, ale jsem ráda, že jsem se k této činnosti opět vrátila. Malba je pro mě určitý druh meditace. V průběhu tvorby se vracím do dětství.
Nejčastěji maluju portréty neznámých lidí. Baví mě malovat oči, dávat jim výraz.
Přeji si, abych brzy našla své zázemí, kde budu mít všechny své věci a mohla tvořit.
Snů mám daleko více, ale nechám si je zatím pro sebe. Tohle jsou základní tři (zázemí je čtvrté), do kterých v posledních dvou letech dávám spoustu mé energie a u kterých doufám, že mě brzy začnou živit. Je krásné pozorovat, jak se přání z papíru postupně přenášejí do reality.
Jako poznatek z cest číslo 6. bych řekla : Máme schopnost vytvářet sami sebe. Čím chceme být?
Poslední dny v Madridu. Tento týden byl celkem zajímavý. Měla jsem dvě přehlídky. Včerejší přehlídka se mi líbila moc. Byla to silent fashion show. To znamená, že všichni zúčastnění dostanou sluchátka a poslouchají hudbu ze sluchátek, zatímco v prostoru je jinak ticho.
Se sluchátkama mám zkušenosti z New Yorku. Jen s tím rozdílem, že se nejednalo o přehlídky, ale o silent párty. Vypadá to tak, že máte třeba tři různé DJs, kteří hrají ve stejnou dobu. Každý hraje jiný styl. Lidi tančí se sluchátkama, které mají tři různé barvy. Každý DJ hraje na jiném kanálu pod jinou barvou. Můžete tak libovolně přepínat. Je sranda pozorovat, jak každý tančí jinak. Spoustě lidem to přijde trapné, ale mě to přijde fajn. Můžete být venku a nikoho v okolí tím nerušíte. Každopádně je vtipné, když sluchátka sundáte.
Vtipná jsou i videa z přehlídky, kde můžete trochu slyšet brnkání na elektrickou kytaru a do toho zpěv zpěváka a cvakání foťáků ale jinak nic víc.
Šaty byly inspirované pávy. Vizážisti nám udělali fake tetování se vzorem páva, které jsem později sundávala celé odpoledne. Pávi byly i v areálu, kde se přehlídka konala. Jsou to nádherná zvířata.
Druhá přehlídka se konala předevčírem. Byla to přehlídka pro vysokoškoláky. Měli to hezké. Znovu jsem ale přemýšlela nad tím, že potřebuji změnu.
Stále dokola přemýšlím nad tím, jak to udělat, abych měla dostatek financí na to, abych mohla zrealizovat mé sny. Z modelingu přecházím k analogové fotografii. Je to vášeň, která se mě drží od puberty, ale které jsem se nikdy nevěnovala. Před třemi roky jsem si do deníčku napsala, že jsem fotograf. O rok později jsem letěla do Chile, kde jsem poznala skvělého fotografa, který mi půjčil nádherný starý Canon a já v ten moment propadla kouzlu filmové fotografie.
Tomas mi dal základní rady k tomu, jak foťák ovládat. Svůj Canon si pak opět vzal, ale poradil mi, že mám najít foťák, který půjde k mé osobnosti. Na bazaru jsem se zamilovala do mé Minolty, se kterou už dva roky cvakám momenty z mých cest. Momentálně mám kolem 20ti nevyvolaných roliček. Už ani nevím, co na nich je. Ale těším se, až si znovu připomenu nádherné okamžiky z posledních měsíců.
Do diáře jsem si i napsala, že pracuji s energií. V lednu v roce 2017, když jsem se konečně tak nějak opět postavila na své nohy, jsem vyrazila do Madridu, kde jsem poznala Gabi. Potkaly jsme se na práci, kde pracovala jako stylistka. Gabi mi vyprávěla o umění reiki. Hltala jsem vše, co řekla. Něco uvnitř mě chtělo vědět víc.
Jednoho rána mě vyzvedla a jely jsme do hor za Chiki.
Chiki byla starší žena, která také praktikovala reiki ale na vyšší úrovni. Sbalily jsme svačinu a vyrazily do hor. Cestou mi Gabi vyprávěla, že jsme na území, kde kdysi dávno žili druidové.
Bylo to tam opravdu pohádkově krásné a já byla zvědavá, co toto setkání přinese.
Po krátké meditaci se mě Gabi zeptala, jestli si chci nechat od Chiki vyčistit čakry. I když jsem pořádně něvěděla o co jde, bez váhání jsem přikývla. Chiki nejdříve začala s Gabi, takže jsem měla možnost tento proces léčení pozorovat na vlastní oči.
Ve svém životě věřím v určité věci. Ale nevěřím v ně stoprocentně až do chvíle, kdy je sama nezakusím na vlastní kůži. Čištění čaker bylo pro mě jednou z nejvíc opravdových věcí, které jsem kdy zažila. Od téhle chvíle jsem si čakry nechala čistit třikrát a pokaždé je to pro mě nový zážitek, po kterém se cítím uvolněná, mám dobrou náladu a ještě několik dní poté z toho čerpám.
Pro ty z vás, kdo neví, o čem je řeč, pokusím se aspoň trošku přiblížit co jsou čakry.
Čakry jsou energetická centra v našem těle, kterými proudí léčivá energie. V čakrách se ukládají všechny nepříjemné zkušenosti z našeho života. Pokud čakra nefunguje správně, může se stát, že se nahromaděná energie časem projeví jako bolest v určité části těla, nebo se může projevit v podobě chronické nemoci.
Proudí-li energie v čakrách správně, je dosaženo určiré frekvence, která člověka otevírá psychickým schopnostem a vyšším duchovním úrovním.
Doporučuji si o nich něco přečíst. Je velmi zajímavé, jak je vše propojeno.
Od poslední návštěvy Mexika jsem začala čistit čakry svým přátelům. Asi bych jen těžko dokázala popsat co všechno se v průběhu čištění děje.
Pokud by jste měli zájem, můžete napsat a domluvíme se na termínu.
Dalším snem je malba. Sen z dětství, který jsem si už myslela, že nadále není reálný. V posledních dvou letech ale opět maluji. Není to zatím nic výstavního, ale jsem ráda, že jsem se k této činnosti opět vrátila. Malba je pro mě určitý druh meditace. V průběhu tvorby se vracím do dětství.
Nejčastěji maluju portréty neznámých lidí. Baví mě malovat oči, dávat jim výraz.
Přeji si, abych brzy našla své zázemí, kde budu mít všechny své věci a mohla tvořit.
Snů mám daleko více, ale nechám si je zatím pro sebe. Tohle jsou základní tři (zázemí je čtvrté), do kterých v posledních dvou letech dávám spoustu mé energie a u kterých doufám, že mě brzy začnou živit. Je krásné pozorovat, jak se přání z papíru postupně přenášejí do reality.
Jako poznatek z cest číslo 6. bych řekla : Máme schopnost vytvářet sami sebe. Čím chceme být?
Komentáře
Okomentovat