13.12.2019
Vánoce jsou svátky klidu, tralalala laaa la la la la. Napadne mě tahle písnička pokaždé, když vidím nervozní lidi, jak s plnýma taškama pobíhají sem a tam a shání ten nejideálnější dárek pro své nejbližší. Fronty v obchoďácích se prodlužují a ve vzduchu jde cítit stres a napětí. No jo, je to tady zase... Každý rok si říkám, že k tomuto období v roce změním přístup, a že ty letošní Vánoce budu brát více v klidu a více v pohodě, a že určitě seženu dárky, které potěší, a které se budou líbit.
Absurdita tohoto svátku se mi ale připomíná na každém kroku. Zelený mužíček vás ujišťuje, že ten nejlepší dárek je zubní kartáček v hodnotě 5000,- nebo třeba vysavač, který můžete ovládat telefonem. To, že na to nemáte peníze vůbec nevadí. Naštěstí je tady spousta vánočních půjček, které vás nenechají ve štychu, a vy tak můžete potěšit ty, co máte nejraději. Nad tím, že v létě pláčeme, jak nám Kůrovec ničí naše lesy, ale každý si jdeme pro vánoční stromeček, raději nepřemýšlím...
Letošní Vánoce jsem se rozhodla vzít zodpovědně a dárky nakupuju už od října. I přesto mě ale doprovází noční můra, že je Štědrý den a já jednoduše nemám dárky pro mé nejbližší.
Každoročně si lámu hlavu jak co nejlépe obdarovat ty, na kterých mi záleží. Bohužel je to k ničemu, protože ve většině případů stejně vezmu něco, co se nehodí, nebo to dotyčný už má, nebo je to dárek úplně mimo mísu. Frustrace, že nedokážu obdarovat vhodným darem ve mně sílí každým rokem.
Jinak tomu není ani letos. Člověk ve stresu dělá chyby. Opět se setkávám s tím, že kupuju něco, co vlastně ani nevím, jestli se bude hodit. Vzniká to tím, že objednávám přes internet dárek pro tátu. PPL si účtuje 100,- .
No, když už jsem na těch stránkách, pomyslím si, tak bych mohla koupit ještě něco dalšího. Zkoumám, co stránka dále nabízí. Upoutá mě něco, co mi v ten moment přijde jako ideální dárek pro dalšího člena rodiny. Objednávám, platím a čekám.
O týden později mi přijde zboží. Dárek pro tátu je fajn, ale druhý dárek zjišťuji, že je velmi nevhodný. Ach jo... Po telefonickém rozhovoru s majitelem obchodu mi nezbývá nic jiného, než odstoupit od obchodní smlouvy a "dárek" poslat zpět do Trutnova. Jedna z věcí, co opravdu nerada dělám je posílání dopisů, nebo v tomto případě balíku. Trvá mi týden, než jsem schopna "dárek" znovu zabalit, přičemž zjišťuji, že krabička je z nějakého důvodu rozbitá. Zanadávám si a jen se modlím, aby vrácení zboží bylo uznáno... Použiju stejnou krabici, ve které zboží přišlo. Velká krabice a v ní mini věc. Nic jiného ale nemám. Odesílatele prohodím s příjemcem, příjemce s odesílatelem a krabici zalepím průhlednou páskou. Když se na tohle veledílo dívám, tak si říkám, že by mi tu reklamaci mohli uznat, protože si nejspíš budou myslet, že to posílal nějaký velmi omezený člověk.
Další dobrodružství mě čeká na poště, kde se paní za přepážkou dívá na můj balík velmi kritickým okem. Vysvětluji ji, že je to můj první balík v životě, a že doufám, že je to tak v pořádku. Paní nic neříká, ale její pohled mluví za vše. Balík zváží a zeptá se mě, jestli to chci poslat expresní službou. Po zjištění, že tahle služba stojí 160,- odpovídám, že to stačí poslat normálně. Paní přikývne a požádá mě o 120 korun.
"Cože? Tolik?" Snažím se přemýšlet, ale zabijácký pohled pošťačky mě nutí jen zaplatit.
"A nevíte, kdy ten balík dojde?" Zeptám se ještě, načež mi paní odsekne, že to bude trvat dlouho, protože jsou VÁNOCE. Poděkuji, otočím se na patě a odcházím z pošty.
Na vzduchu si vše zrekapituluji. WTF...
Příhodu z tohoto týdne hážu za hlavu. Doufám, že má reklamace bude uznána a já budu moct vymyslet vhodnější dar. Mám na to ještě týden. Chybí mi poslední člen rodiny. Nevím, opravdu nevím, co vymyslím, ale věřím, že po tom všem přijdu na něco speciálního.
Tak šťastné a veselé přátelé
Vánoce jsou svátky klidu, tralalala laaa la la la la. Napadne mě tahle písnička pokaždé, když vidím nervozní lidi, jak s plnýma taškama pobíhají sem a tam a shání ten nejideálnější dárek pro své nejbližší. Fronty v obchoďácích se prodlužují a ve vzduchu jde cítit stres a napětí. No jo, je to tady zase... Každý rok si říkám, že k tomuto období v roce změním přístup, a že ty letošní Vánoce budu brát více v klidu a více v pohodě, a že určitě seženu dárky, které potěší, a které se budou líbit.
Absurdita tohoto svátku se mi ale připomíná na každém kroku. Zelený mužíček vás ujišťuje, že ten nejlepší dárek je zubní kartáček v hodnotě 5000,- nebo třeba vysavač, který můžete ovládat telefonem. To, že na to nemáte peníze vůbec nevadí. Naštěstí je tady spousta vánočních půjček, které vás nenechají ve štychu, a vy tak můžete potěšit ty, co máte nejraději. Nad tím, že v létě pláčeme, jak nám Kůrovec ničí naše lesy, ale každý si jdeme pro vánoční stromeček, raději nepřemýšlím...
Letošní Vánoce jsem se rozhodla vzít zodpovědně a dárky nakupuju už od října. I přesto mě ale doprovází noční můra, že je Štědrý den a já jednoduše nemám dárky pro mé nejbližší.
Každoročně si lámu hlavu jak co nejlépe obdarovat ty, na kterých mi záleží. Bohužel je to k ničemu, protože ve většině případů stejně vezmu něco, co se nehodí, nebo to dotyčný už má, nebo je to dárek úplně mimo mísu. Frustrace, že nedokážu obdarovat vhodným darem ve mně sílí každým rokem.
Jinak tomu není ani letos. Člověk ve stresu dělá chyby. Opět se setkávám s tím, že kupuju něco, co vlastně ani nevím, jestli se bude hodit. Vzniká to tím, že objednávám přes internet dárek pro tátu. PPL si účtuje 100,- .
No, když už jsem na těch stránkách, pomyslím si, tak bych mohla koupit ještě něco dalšího. Zkoumám, co stránka dále nabízí. Upoutá mě něco, co mi v ten moment přijde jako ideální dárek pro dalšího člena rodiny. Objednávám, platím a čekám.
O týden později mi přijde zboží. Dárek pro tátu je fajn, ale druhý dárek zjišťuji, že je velmi nevhodný. Ach jo... Po telefonickém rozhovoru s majitelem obchodu mi nezbývá nic jiného, než odstoupit od obchodní smlouvy a "dárek" poslat zpět do Trutnova. Jedna z věcí, co opravdu nerada dělám je posílání dopisů, nebo v tomto případě balíku. Trvá mi týden, než jsem schopna "dárek" znovu zabalit, přičemž zjišťuji, že krabička je z nějakého důvodu rozbitá. Zanadávám si a jen se modlím, aby vrácení zboží bylo uznáno... Použiju stejnou krabici, ve které zboží přišlo. Velká krabice a v ní mini věc. Nic jiného ale nemám. Odesílatele prohodím s příjemcem, příjemce s odesílatelem a krabici zalepím průhlednou páskou. Když se na tohle veledílo dívám, tak si říkám, že by mi tu reklamaci mohli uznat, protože si nejspíš budou myslet, že to posílal nějaký velmi omezený člověk.
Další dobrodružství mě čeká na poště, kde se paní za přepážkou dívá na můj balík velmi kritickým okem. Vysvětluji ji, že je to můj první balík v životě, a že doufám, že je to tak v pořádku. Paní nic neříká, ale její pohled mluví za vše. Balík zváží a zeptá se mě, jestli to chci poslat expresní službou. Po zjištění, že tahle služba stojí 160,- odpovídám, že to stačí poslat normálně. Paní přikývne a požádá mě o 120 korun.
"Cože? Tolik?" Snažím se přemýšlet, ale zabijácký pohled pošťačky mě nutí jen zaplatit.
"A nevíte, kdy ten balík dojde?" Zeptám se ještě, načež mi paní odsekne, že to bude trvat dlouho, protože jsou VÁNOCE. Poděkuji, otočím se na patě a odcházím z pošty.
Na vzduchu si vše zrekapituluji. WTF...
Příhodu z tohoto týdne hážu za hlavu. Doufám, že má reklamace bude uznána a já budu moct vymyslet vhodnější dar. Mám na to ještě týden. Chybí mi poslední člen rodiny. Nevím, opravdu nevím, co vymyslím, ale věřím, že po tom všem přijdu na něco speciálního.
Tak šťastné a veselé přátelé
Komentáře
Okomentovat