14.10.2020

Tak a je to... Po jedenácti letech jsem pozastavila živnost a skončila jsem na pracáku. Jaký z toho mám pocit? Všelijaký. Je to poprvé za tu dobu "podnikání", co si říkám, že je to nejlepší rozhodnutí, jaké v tuhle chvíli můžu udělat. Trochu mě mrzí, že jsem si v modelingu nedokázala vydělat víc peněz. Stále nemám svůj vysněný pozemek a ani nevlastním maringotku, ve které bych v budoucnu ráda žila. Taky mám obavu z toho, že mi úřad práce najde práci. Zároveň se ale utěšuji příběhy ostatních lidí, kteří tvrdí, že jim pracák není schopný nic najít a já se spoléhám na to, že brzy rozjedu něco svého.

Beru to ale hlavně pozitivně. Už dlouho jsem věděla, že modeling není to, co by mě vnitřně naplňovalo. Změna profese je nezbytná. Když si to tak zpětně shrnu, uvědomuji si, že jsem se s rolí modelky asi nikdy úplně neztotožnila. Jako teenager jsem v něm viděla možnost procestovat svět, a ještě k tomu mít krásné fotky za krásné peníze. Ehm... S těmi penězi to nebude zase tak horké, ale o tom se moc nemluví.

"No jooo, se jednou projdeš po mole a máš po starostech." Slýchávala jsem celkem často od lidí, kterým jsem se svěřila, čím se živím. Přiznám se, že i já jsem měla o světě modelingu dost zkreslenou představu. Když jsem nedávno líčila začínajícím modelkám, co je ve světě čeká, motivovalo mě to o tom sepsat pár řádků. 

To máte tak. Jste puberťák, kterému se ostatní celý život smějí kvůli výšce nebo příliš hubené postavě nebo dalším věcem. Moc si nevěříte. Nelíbíte se sami sobě. Při pohledu do zrcadla si přejete, abyste vypadali normálně. O to víc vás překvapí, když za vámi přijde scouter z modelingové agentury, který vás začne vychvalovat do nebe a přesvědčovat o tom, že právě vy chybíte ve světě modelingu. Je to poprvé, co o sobě začnete smýšlet jinak. 

Nafotíte první testy s profi fotografem. Fotky bývají velmi obyčejné, jednoduchý styling, přirozený make-up a vlasy. Na těchto fotkách jde pouze o to ukázat modelku a její fotogeničnost. Když se fotky povedou, letí do všech možných agentur po celém světě. Začíná se těmi nejlepšími. Jaké překvapení, když vás některá z nich potvrdí.

Když se líbíte nějaké agentuře, znamená to sbalit si kufr a letět, třeba hned příští týden, do cizího města. Pobyt vychází minimálně na měsíc. Pokud jste z malé vesnice a ve škole jste propadali z angličtiny, garantuji vám, že tohle bude ta nejlepší škola života, jaká vás mohla potkat :) Když vysvětlíte v agentuře vaši situaci, ochotně vám nabídnou řidiče z letiště. Už ale nezmíní, že vás bude stát 80 euro.

Ve smlouvě se píše, že hostitelská agentura hradí cestu, ubytování a bude dávat týdenní kapesné, které činí 50 euro. Zní to krásně, ale ve skutečnosti to znamená, že se vám vše na konci pobytu strhne z vašeho výdělku. Tak se stane, že přijedete do města a už jste kolem 1000 euro v mínusu (inspiruji se Milánem). Z kapesného si také budete muset platit cestování metrem, takže se smiřte s tím, že na týden budete mít 25 euro.

Ubytování, které vyjde na 600 euro za měsíc, očekáváte minimálně se samostatným pokojem. Opak je pravdou. Většinou se jedná o byt s více pokoji, ve kterém jsou v lepším případě aspoň samostatné postele (v horším případě se jedná o dvoupatrovky) a v každém pokoji je více slečen různých národností. Asi nemusím zmiňovat, že soužití s ostatními děvčaty různého věku a jiné národnosti může být velmi náročné. Příběhů z takového společného bydlení mám tolik, že bych mohla sepsat knihu. Některé jsou komické, jiné jsou trochu psycho. Ale aspoň je na co vzpomínat.

Dny utíkají rychle. Většinou jsou modelky zaměstnané od rána do večera pobíháním po celém městě, aby stihly castingy. Večer přijde email, ve kterém jsou adresy a jména klientů, které máte vidět. Mého času jsem začínala s papírovou mapou a každodenním podrobným plánem, jak se dostat z bodu A do bodu B, z bodu B do bodu C atd. Nedej Bože, když v půlce dne zavolá bookerka, že je opravdu důležitý casting, který začíná za půl hodiny a je na úplně jiné straně města. Chvíli trvá, než se lámanou angličtinou dorozumíš, na jaké ulici se casting nachází. Poté musíš co nejrychleji vymyslet, jak se do bodu X dostat. Po novém castingu můžeš pokračovat do bodu D a E a pak můžeš domů. Chytré telefony poslední roky dost ulehčily.

To, že se blížíte na casting, můžete poznat podle takzvaných piárů, kteří nechybí na žádném castingu. Jsou tady proto, aby překecali nová děvčata k tomu, aby s nimi šli večer do klubu. Piaři za to dostanou královsky zaplaceno, zatímco modelky budou mít zadarmo večeři v luxusní restauraci a pití zdarma v luxusním klubu. Spousta modelek tam dříve či později skončí, protože když máte 25 euro na týden a k tomu máte za sebou týden plný castingů a focení, nic jiného vám na odreagování nezbude.

Na castingu bývá většinou list se seznamem modelek, které jsou před vámi. Doporučuji chodit dřív, než kdy je vyhlášen začátek. I tak se velmi často stává, že čekáním strávíte polovinu svého života. Když se pak po dvou hodinách čekání dostanete na řadu a setkáte se s klientem, který se na vás ani nepovídá a vaši kartu s vašimi údaji rovnou hodí do koše, jedná se o velmi motivující moment. Takových castingů s podobným scénářem uděláte nespočet. Po pár dnech začnete být nervózní. Spolubydlící pracují a vy ne. Začíná se vás zmocňovat pocit, že jste škaredá, tlustá, nemožná. V agentuře vás uklidňují, že je vše v pořádku. Pokračujete v každodenní rutině až vám jednou volá nadšená bookerka a oznamuje, že máte první focení.

Oholit, umýt, udělat manikúru, pedikúru, vymyslet co na sebe, vzít si pidi prádélko tělové barvy a hurá na focení :) Fotí se fashion editoriál za 100 euro. Když odečtete procenta agentuře, fotíte za 50 euro. Výborně, první týden kapesného je splaceno.

"Buon giorno" slušně pozdravit a seznámit se s celým týmem. Hodně se usmívat, hodně se objímat, být milá a na nic si nestěžovat. Rady bookerky, jak na klienta, si berte k srdci. Když si vás klient oblíbí, bude vás brát i na jiné práce. 

"Buď profesionální, buď profesionální" opakuji si pokaždé, když mé nohy, které jsou velikostí 41 cpu do botiček značky Prada, které jsou 39. Vazelína v tomto případě přijde vhod. Prsty zkroucené různě přes sebe a vražedný sklon boty na 20 cm podpatku jsou pro mě výzva. Po prvních krocích se mi roztřesou kotníky, div nespadnu. Vybaví se mi videa modelek, které se vtipně skládají na mole. I přes bolest ale podávám maximální výkony. Usmívám se na fotografa, pochoduji sem tam a snažím se nemyslet na pulzující chodidla v botičce. Sundávání boty bolí víc, než kdybych v ní zůstala. Ale nadšené plácání po ramenou všech zúčastněných mě utěšuje. 6 stránek pro fashion magazín nám zabere celý den. Tak to by mě nenapadlo.

Když dojdu zničená domů, najdu spolubydlící, jak se akorát dohadují, kdo snědl bílý jogurt z ledničky. Chvilku trvá, než obhájím sama sebe a zmiznu do pokoje. V emailu mě čeká pochvala za profesionalitu na focení a program na další den. Ráno castingy a odpoledne test shooting. To znamená další focení, ale zadarmo. Promasíruji si zničené nohy, zalepím prasklé puchýře a s vidinou hezkých fotek zapomínám na vše negativní. Narvu špunty do uší, abych aspoň trochu utlumila zvuky projíždějících tramvají a usínám. 

Takhle se to opakuje pořád dokola. Některé práce jsou lépe placené a můžou vám pomoci rychleji splatit dluh v agentuře, případně si i něco vydělat. Mimo editoriály se často fotí katalogy, look booky a jackpotem jsou kampaně. Taky se chodí hodně přehlídek. V dnešní době už jsou asi všem známé takzvané „týdny módy“, které se uskutečňují po celém světě a jsou to nejvíce náročné dny v roce. Účast na těchto přehlídkách je však něco, po čem touží snad každá začínající modelka.

Dalším pozitivem je možnost objevit sám sebe a krásu tvoření v přítomném okamžiku. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopila, že si vše, co se děje, vytvářím sama. Je ale neuvěřitelné, jak magické může cestování být, když si jste vědomi téhle schopnosti. Tohle vědomé vytváření reality lze pozorovat i ve vaši komfortní zóně. Určitě to znáte. Může se jednat o malé detaily, jako třeba, že na vás čeká parkovací místo na jinak přeplněném parkovišti, nebo že něco potřebujete a druhý den vám to někdo dá nebo hledáte bydlení do určité hodnoty a nalézáte, a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.

V případě neznáma se však tahle schopnost vytváření reality zvyšuje. Začnete náhodně potkávat lidi, kteří vám tuhle schopnost pomáhají zesilovat. Vysloveně začínáte společně přetvářet realitu. A za tohle modelingu z celého srdce děkuji. Za to, že mi pomohl vidět svět z vyšší perspektivy a že mi pomohl splnit si mé sny. Protože vím, že kdybych zůstala doma, na tyhle věci bych jen těžko přišla. A tak se otevírám novým možnostem. V hlavě vzniká spoustu nápadů, které jen čekají na správný čas pro jejich realizaci. Nejdůležitější částí je si věřit. Věřit téhle schopnosti, kterou v sobě všichni máme. Protože, až v sobě najdeme ten pravý potenciál, proč jsme sem přišli, pak věřím, že dokážeme vytvořit krásné věci. 

P.S. Jako ilustrační obrázek dnes použiju fotku z jednoho takového focení v Římě. Na obrázku si akorát sundávám malou botu :)) Fotka vyšla v magazínu IO DONNA 2009.