25.2.21

Přesně před rokem proběhla moje první výstava analogových fotografií, které jsem nafotila při mém půlročním pobytu v Mexiku. O tom, jak samotný večer probíhal jsem už dříve psala. V dnešním článku bych vám ráda představila jednotlivé fotografie a pověděla vám krátký příběh o tom, jak vznikly :)

Připraveni na cestu do Mexika? :)

                                 MEXIKO

Když jsem se jako malá dívala na televizi, kde byl zrovna dokument o Mexiku, konkrétně o městě Bohů Teotihuacánu, asi by mě jen těžko napadlo, že se jednou na tak úžasné místo osobně podívám. Nápad letět do Mexika vznikl při mém tříměsíčním pobytu v Chile, kde mi lidé, které jsem tam potkala, řekli, že vzhledem k mé duchovní cestě je Mexiko místo, které bych určitě měla alespoň jednou v životě navštívit. Tou dobou tam zrovna byli i moji přátelé z Čech, kteří mě dlouhou dobu lákali za němi přijet a tak jsem začala cestu organizovat s moji mateřskou agenturou Scouteen a po velmi krátké době jsem se tam opravdu dostala.

V Mexiku jsem byla dohromady dvakrát a pobyt vyšel na necelých 7 měsíců. Za tu dobu jsem potkala úžasné, inspirativní lidi, kteří mi pomohli poodhalit další střípky toho, kdo jsem, seznámila se s novou kulturou, která mě uchvátila a měla jsem možnost trochu cestovat a vidět nádheru rozmanité, avšak velmi drsné přírody Mexika. Po pracovní stránce se mi povedlo spolupracovat se skvělou agenturou GH management, která je jedna z nejlepších agentur na trhu a která se postarala, abych si z výletu sebepoznání přivezla nejen krásné fotky ale také nějaké peníze.

TEOTIHUACAN

Můj první výlet v Mexiku je jasný. Teotihuacán leží pouhých 50 km od hlavního města Mexico City, ze kterého je velmi snadné jet autobusem. Cesta je pohodová. Většinou vám ji zpříjemní muži v sombréru s kytarou v ruce, kteří si zpěvem přivydělávají na život. Zpáteční jízdenka i se vstupem do města Bohů vás vyjde v přepočtu na 500 kč,- takže si asi dovedete představit, že jedna návštěva mi nestačila a místo jsem navštívila celkem čtyřikrát. 

Záhada pyramid a starých civilizací mě fascinuje. Zhlédla jsem nejeden dokument, ve kterém se odborníci snaží vysvětlit, k čemu pyramidy sloužily, jak a kým byly postaveny a jaké záhady jsou v nich ukryty. Moment, kdy jsem poprvé spatřila Sluneční a Měsíční pyramidu na vlastní oči, je nepopsatelný. Už při výstupu z autobusu jsem pocítila silnou energii, která okamžitě prostoupila celým mým tělem a vzala všechny starosti, které mě ten den trápily. 

Z vlastní zkušenosti mohu doporučit jet brzy ráno. Vyhnete se tak miliardě lidí, která začíná chodit kolem oběda a taky vás nespálí slunce, které bývá velmi ostré a před kterým se jen těžko dá někde schovat. Každopádně kdo hledá, najde :) Pokaždé, když jsem sem jela, snažila jsem se najít místo, kde bych mohla spočnout, rozložit si kameny a zapisovat myšlenky, které se mi zrovna honily v hlavě. 

Postranní pyramidy, které lemují cestu smrti, směrem k Měsíční pyramidě. 

Sluneční pyramida a má nejoblíbenější fotka z Mexika. "Dívka v klobouku" byla jediná mezi všemi lidmi, která se opravdu zastavila a zamýšlela se nad pyramidou. Přitom si držela klobouk a já se jen modlila, aby chvilku vydržela a já si stihla v rychlosti nastavit foťák a mohla tento moment zachytit. Fotka již má svého majitele, ale je možné dotisknout ve větším formátu :)

Místo k meditaci, které jsem našla kousek za Sluneční pyramidou. V této meditaci jsem se dostala opravdu hluboko. Byla jsem samotným zdrojem, který vytváří všechny možné reality. Pozorovala jsem nekonečné množství malých okének, ve kterých se odehrávaly různé příběhy. Byl mi ukázán i náš svět a bylo mi vysvětleno, co se právě odehrává. Zásadní informací bylo, že tahle zkušenost je u konce a my se vracíme zpět ke zdroji. Více o této meditaci možná v jiném článku :)

Větve stromů, které mě při mé meditaci chránily před prudkým sluníčkem.

NEVADO DE TOLUCA

Dalším výletem, který mi doslova vyrazil dech, byla návštěva sopky s názvem Nevado De Toluca, která se nachází asi 80 km od Mexico City a se svými 4000 metry nad mořem patří mezi nejvyšší vrcholy Mexika. Na cestu jsme vyrazili s mým kamarádem Angelem. Jeli jsme autem, což je ideální způsob, jak se na sopku dostat. 

Pohled na Nevado de Toluca z auta

-fotka již má svého majitele

Na vrchol jedeme velmi pomalu kvůli častým zatáčkám a vysoké nadmořské výšce. Výhled je však neuvěřitelný. Připadá mi, jako bychom jeli na samotnou horu Bohů. Tento pocit umocňují zlaté kytky, které jsou všude dokola a z auta vypadají, že jsou opravdu ze zlata. Tyto kytky jsou chráněné a platí velmi přísný zákaz je trhat. Člověk by je ale stejně neutrhl, tak krásné jsou. 

Údolí plné zlatých květin

Když dojedeme na místo, kde autem dál nemůžeme, zamířím rovnou cestičkou k vrcholu. Daleko ale nedojdu. Již po prvních krocích si uvědomuji, že nemohu dýchat. Je tomu terpve týden, co jsem dorazila do Mexiko City, které je v nadmořské výšce 2000 metrů a teď jsme ve 4000 metrech.  Poprvé ve svém životě zažívám horskou nemoc na vlastní kůži. 

Ulehám si do trsů suché trávy, které jsou měkoučké jako polštářek. Snažím se zhluboka a klidně dýchat, ale přestávám vidět a mé tělo mě přestává poslouchat. Napadne mě, že jsem se chtěla setkat s Bohy a oni si mě teď k sobě berou. Trvá dobrých 20 minut, než jsem schopna se opět postavit na nohy a dojít zpět k autu. Angel nabídne sjet kousek níž, kde nebude tak řidký vzduch a kde se budeme moct procházet. 

I přesto, že jsme se na samotný vrchol sopky nepodívali, výlet byl moc krásný a já mám aspoň o důvod víc, proč se tam vrátit :)

Příroda Mexika je velmi rozmanitá

OAXACA

"Romanko, musíš do Oaxacy (čti Vachaki). Tam si to zamiluješ." Povídá mi můj kamarád Pavel, kterého znám z Česka, ale v Mexiku je jako doma. Sice funguju tak, že když mi někdo řekne, že něco musím udělat, tak se zdráhám, ale v případě Oaxacy Pavla poslechnu a jednoho rána se rozhodnu nasednout na autobus a jet do Oaxaca City, kde mám v plánu pár dní spát a procestovat okolí. 

Ulice města Oaxaca City

Od Pavla dostanu pár tipů, která místa mám určitě navštívit a ačkoliv vůbec netuším, jak se tam dostanu, věřím ve vyšší vedení a zůstávám v klidu. Bydlení si bookuju v útulném penzionu s výhledem do hor, ve kterém jsem úplně sama. Starší paní majitelka mi ochotně vysvětluje, jak se dostanu na moji první destinaci Hierve el Aqua. Říká, že musím sejít do centra, kde nasednu na autobus, který má na sobě napsané název města, Mitla. Sbalím pár věcí do batohu a vyrazím za dobrodružstvím.

Když dorazím na místo, kde by měly jezdit autobusy, zjistím, že autobus je normální auto, do kterého se namačká pár lidí a jede se. Na auto si musíte mávnout, takže se raději zeptám mladíka co prodává tacos, jestli by mi mohl poradit. Když se můj autobus blíží, křičí na mě už tři chlapi a ukazují mi, že to je můj bus. S úsměvem jim poděkuji, naskočím do auta, kde jsou další čtyři lidi a jede se.

Když dorazíme do města, kde mám vzít další bus, musím se pousmát nad tím, kde se nacházím. Je to jako scéna z filmu. Místo vypadá jako velmi stará malá vesnice o pár desítkách obyvatel. Všichni mě pozorují, poněvadž jsem asi o tři hlavy vyšší než ostatní a jsem bílá. Velmi jednoduše najdu bílou malou dodávku s korbou, na které je napsáno Hierve el Aqua. Řidič mi ukazuje, že musíme počkat 20 minut. 

Tahle fotka na výstavě nebyla. Přikládám pro představu :))

Z dvaceti minut je nakonec hodina a půl, ale o zábavu se mi postará starší pán, který jako jediný mluví anglicky a nalívá mi něco, co mi připomíná slivovici. Než štamprli vypiju, napadne mě, jestli to není nebezpečné. Myšlenku však zaženu a s chutí do sebe vyklopím její obsah. Pán mě začne zpovídat. Je překvapený, že cestuji sama. Vysvětluji mu můj pohled na život a na to, proč se nebojím cestovat sama. To, co řeknu, zopakuje španělsky pro své podobně staré přátelé. Řekne mi, že to mám dobře nastavené a připije si na mé zdraví.

Když se ke mně přidají ještě další tři cizinci, řidič rozhodne, že je čas vyrazit. Naskáčeme na kapotu a mně se roztáhne úsměv od ucha k uchu, protože si tím připomenu vzpomínky na dětství a na čas, kdy jsme takto jezdívali na vlečce u traktoru. Jedeme pomalu, protože cesta po které jedeme není cestou jak ji známe. Nevadí to, příroda kolem nás je krásná a s cizinci začínáme vést konverzaci o tom, kdo jsme a odkud pocházíme. 

Pohled z korby auta

Hierve el aqua patří mezi dávné posvátné místa Zapotéků a není se čemu divit. Místo tak působí. Jde totiž o soubor přírodních skalních útvarů, které připomínají zkamenělé vodopády. Vyvěrající voda ze skal vytváří malé vápencové bazénky, ve kterých se můžete koupat. Jakožto vodní živel jsem samozřejmě neodolala a také se smočila. 

Tahle fotka na výstavě nebyla, přikládám pouze pro představu :)

Vápencové vodopády z dálky

Vzhledem k tomu, že místo bylo plné lidí, rozhodla jsem se po chvíli prozkoumat okolí divoké přírody a jsem moc ráda, že jsem to udělala. Za prvé jsem nikde nikoho nepotkala, takže jsem měla čas si najít příjemné místo, kde jsem mohla v klidu spočinout a za druhé se mi naskytl pohled na vodopády z jiných úhlů a já mohla udělat hezké fotky do albíčka :)

Příroda Oaxacy je dechberoucí :)

Hierve el Aqua

Okolí Hierve el Aqua

Druhý den vyrazím do starého města, které bylo v dřívější době obýváno právě již dříve zmiňovanými Zapotéky. Město je opět plné malých pyramid a z nějakého důvodu mám pocit, že jsem tam už někdy byla a místo mi je ještě o něco bližší než Teotihuacán. Procházím městečkem a snažím se naladit na to, jak to tam dříve mohlo vypadat. Drží se mě pocit, že jsem tady dříve byla.

Pohled na město Monte Alban z nejvyšší pyramidy 

Do Oaxacy jsem se na konci druhého pobytu podívala ještě jednou společně s Pavlem. O tom, jak neuvěřitelné věci se nám tam staly opět napíšu v dalším článku, kde představím zbytek fotografií z výstavy. Doufám, že se mi tímto článkem povedlo aspoň trochu navodit magickou atmosféru Mexika a navnadila vás si do této země také zajet. Věřím, že návštěva tohoto místa mění život. 

Tak zase příště 😁

P.S. Všechny fotky, které zde vidíte jsou ve formátu A3 (30 x 45 cm) a jsou k prodeji. Jedná se o originály přímo z výstavy, takže to znamená, že budete jediní, kdo je bude mít :)

Vyjímkou jsou tisky na větší formát A2 (60 x 90 cm), které si můžete u mě objednat v jakémkoliv množství.  V tomto případě vás musím upozornit, že je na fotkách znatelnější zrno, ale myslím si, že o to víc podtrhuje analogový vzhled, který mám tak ráda.

Cena originálu A3 je symbolických 500,-

Cena A2 je za 2000,-

Objednávky můžete zasílat na email chuda.romana@seznam.cz